Co kdyby kanceláře neexistovaly? Aneb myšlenkový experiment, který ukazuje, proč kanceláře stále dávají smysl

Ještě před několika lety bychom si s podobnou úvahou možná ani nepohrávali. Kanceláře byly samozřejmou součástí pracovního života. Pak ale přišla pandemie, práce na dálku a hybridní režim. Najednou se ukázalo, že řadu profesí lze vykonávat téměř odkudkoli. A právě proto dnes stojí za to se těmito otázkami zabývat.

Odpověď je na první pohled jednoduchá: Ve světě, kde by se kancelářská práce odjakživa vykonávala na dálku, by neexistovaly administrativní budovy či kancelářské čtvrti ani každodenní pohyb lidí mezi domovem a kanceláří. Bylo by méně dojíždění a dopravních zácp. Život by více probíhal lokálně, v režimu 15minutového města. Je to ale vše? Rozhodně ne, souvislostí a aspektů je mnohem více.

Kancelář jako katalyzátor

Ne, svět bez kanceláří by se nezhroutil. Firmy by dál fungovaly, lidé by pracovali a ekonomika by se nezastavila. Rozdíl by tedy nebyl v tom, jestli pracujeme, ale jak rychle se učíme, rozhodujeme, přicházíme s novými nápady a navazujeme vztahy s lidmi.

Právě blízkost lidí je totiž jedním z nejsilnějších motorů produktivity a inovací. Proto města po celá desetiletí přitahovala firmy, odborníky a kapitál. Nejen budovami, ale intenzitou: lidí, kompetencí, služeb, nápadů a příležitostí. Ekonomové tomu říkají aglomerační bonus. V praxi to znamená, že když k sobě lidé a firmy mají blízko, učí se rychleji a častěji vytvářejí něco nového.

A kancelář je jedním z míst, kde tento efekt vzniká. Samozřejmě ne každá. Když je ale dobře navržená, není jen místem, kde lidé sedí u počítačů. Stává se infrastrukturou pro spolupráci, sdílení znalostí a vznik nových nápadů. Pro firmy jde o důležitou změnu perspektivy. Už se neptají, kolik prostoru potřebují, ale jakou přidanou hodnotu má přinášet.

Víc než jen místo k práci

Hodnota kanceláří navíc nekončí za dveřmi firem. Kancelářská práce vytváří ekonomickou aktivitu, která dalece přesahuje samotné zaměstnavatele a ovlivňuje fungování celých měst.

Vzniká prostřednictvím mezd zaměstnanců, daňových příjmů, zakázek pro dodavatele služeb, veřejné dopravy, gastronomie, maloobchodu nebo investic do veřejné infrastruktury. Kanceláře tak vytvářejí celý ekosystém, který funguje právě díky tomu, že se firmy, zaměstnanci i služby koncentrují na jednom místě.

Kdyby kanceláře nikdy neexistovaly, tato ekonomická aktivita by nezmizela. Část práce i spotřeby by se přesunula do domácností, menších měst nebo obcí. Celková bilance by však nebyla stejná. Méně osobních kontaktů, nižší koncentrace znalostí a pomalejší sdílení zkušeností by se postupně promítly do produktivity i ekonomického růstu.

Kanceláře tedy nejsou pouze provozním nákladem. Jsou součástí širšího systému, který pomáhá městům a firmám rychleji růst. Bez něj sice ekonomika nadále funguje, ale hůře, s menší koncentrací znalostí, nižší produktivitou a menší základnou veřejných příjmů.

Město bez kanceláří by bylo jiné

Nejlépe je to vidět na příkladu velkých měst. Praha, Brno či Ostrava se jako obchodní centra nerozvinula pouze díky postaveným budovám. Rozvinuly se díky každodennímu pohybu lidí, odborných znalostí a firem, které potřebovaly být blízko u sebe.

Bez kanceláří by byl rozsah migrace do největších aglomerací nižší. V případě Prahy by takový scénář znamenal namísto dnešních zhruba 1,4 milionu obyvatel pouze 840 tisíc. Méně lidí znamená méně firem, méně služeb a slabší každodenní pohyb, který živí městskou ekonomiku. S tím souvisí také méně místních daní, a tedy nižší financování infrastruktury, jako jsou metro, tramvaje, silnice, školy, zdravotnictví, parky a veřejné služby. Infrastruktura vzniká tam, kde existuje kritická masa lidí a jejich pohyb.

Rozhovory, které nelze naplánovat

A to stále není vše. Práce v kancelářích má ještě jeden aspekt – mnoho důležitých diskusí ve firmách probíhá v neformálních okamžicích, po schůzce, u kávovaru, na cestě k výtahu nebo v momentě, kdy někdo z jiného týmu položí zdánlivě jednoduchou otázku.

Tyto zdánlivě obyčejné okamžiky bývají překvapivě cenné. Někdo propojí dva nesouvisející projekty, jiný doporučí kontakt nebo přijde s řešením, které by na plánované poradě nikdy nezaznělo. Sociolog Mark Granovetter to nazval silou slabých vazeb. Blízké vztahy nám poskytují pocit bezpečí a slabší, spíše náhodné kontakty, často přinášejí nové příležitosti a přístup k informacím mimo každodenní bublinu. Při práci na dálku lze udržovat vztahy, realizovat projekty, pořádat schůzky, workshopy a rozhodovat. Mnohem těžší je však napodobit náhodnost, která je jedním z nejdůležitějších motorů inovací.

Moderní kancelář by proto neměla být jen místem k sezení. Měla by být navržena jako místo setkávání, toku znalostí, vzájemného učení se a budování vazeb, které nelze plně nahradit komunikačními aplikacemi.

Místo, které spojuje

Práce na dálku není slepá ulička a starý model pěti dnů u pracovního stolu je přežitý a už se nevrátí. Kancelář je ale dnes potřebná z jiného důvodu. Když je dobře navržená dokáže to, co videokonference neumí: zkracuje vzdálenost mezi lidmi, prohlubuje vztahy, urychluje rozhodování, posiluje firemní kulturu a vytváří prostor pro věci, které v kalendáři nelze naplánovat.

Svět bez kanceláří by taky možná nabízel více pohodlí a méně ranního dojíždění. Zároveň by ale přišel o část spontánnosti, která pohání inovace, spolupráci i rozvoj měst. Otázka proto dnes nezní, zda kanceláře potřebujeme. Mnohem důležitější je, jak je navrhnout tak, aby do nich lidé nechodili z povinnosti, ale proto, že jim skutečně přinášejí hodnotu.